V průběhu třicetileté války (1618 -1648) byla celá česká země a zvláště venkov poničen a vydrancován od Švédů i císařských vojsk. Na litomyšlském panství byla v některých vesnicích až 1/3 statků zpustlá a pole zarostlá.

Ještě 10 let po skončení války zde byly statky jen s 1/4 oseté půdy Největší metlou je pro poddané stále narůstající robota. V r.1649 se stává pánem na litomyšlském panství hrabě Maxmilián Trautmansdorf. Připravuje stavbu panského dvora v Dolním Újezdě. Základem je svobodný dvůr Bořků z Dohalic a Poličan, ke kterému připojuje pozemky dalších statků. Dvůr nese jeho jméno, "Trautmansdorf". Po jeho smrti zakládá další dvory jeho syn Jan Bedřich.

Dvory jsou zřizovány bez tažné síly, a tak k robotě pěší přibývá tažná. U dvora se staví ovčín, kde je několik set ovcí, které se pasou na panském, ale i polích poddaných. Od počátku roku 1680 začínají v celé zemi nepokoje a zjevný odpor proti narůstajícím robotním povinnostem. I na Litomyšlsku je situace obdobná.Rychtáři a konšelé chtějí s pány vyjednávat. Píší "memoriály" o snížení robotních povinností ale vesměs marně. Nejaktivněji jedná bývalý rychtář Matěj Abrahám z Poříčí, Jakub Mikulecký ze Sedlišť, Pavel Havran z Dol. Újezda, Jakub Čížek, Pavel Beybl a rychtář Lukáš Veselík z Hor. Újezda, ale i někteří rychtáři a konšelé z německých vesnic.

Při jedné schůzce jsou přítomní v krčmě i Morejnů zadrženi a jeden sedlák uvězněn. Toto se stalo bezprostředním podnětem zahájení povstání. Ten den v podvečer začal již podruhé hořet panský dvůr v německých Litrbasích. Mlynář Lukáš Pakosta ten den se svým bratrem Martinem v Litomyšli tuto zprávu předává prostřednictvím pořádníků v Horním Újezdě a sám vyrozumí poříčského rychtáře Zavřela.

Spontánně narůstající dav, ozbrojený vším, co bylo po ruce, dává do pohybu poddané z Dolního Újezda a Osíka. Na návrší mezi Osíkem a Litomyšlí vzniká velký částečně vojensky organizovaný tábor, kde jsou během několika dní zastoupeny téměř všechny panské vesnice. Dle některých pramenů až 3000 vzbouřenců mohlo napadnout a vyplenit zámek. Dochází ale opět k jednání se zástupem hraběte zámeckým hejtmanem Světelským, který mezitím povolal do Litomyšle z Chrudimi a Vys. Mýta vojenskou posilu. Hejtman přislíbil některé ústupky a shromáždění se v klidu rozešlo. V krátké době jsou však mnozí účastníci zajati, vyšetřováni a vězněni v Litomyšli a v Chrudimi.

Císař na žádost hraběte ustavuje vyšetřovací komisi, která má zjistit příčiny pozdvižení a viníky potrestat. Vyšetřuje desítky podezřelých a stovky svědků od 30. července do 13. srpna r.1680. Ortel komise je nečekaně tvrdý: Lukáš Pakosta "zpáteční mlynář" je od hlavy dolů kolem lámán, Matěj Abrahám z Poříče a Jan Černý Uher z Bučiny jsou stati mečem, Jiřík Lorenců z Hor. Újezda oběšen. Dalších 24 obviněných musí 1-3 léta pracovat v poutech a železech na obecním d1e. Den po popravě hrabě Trautmansdorf vydává mírnější poddanský řád s nižšími robotními povinnostmi v duchu nařízení císaře Leopolda I. Oběti tohoto povstání byly prvními podněty ke zrušení nevolnictví a později i roboty.

K památníku obětí selského povstání

Myšlenka postavit památník popraveným vůdcům povstání se zrodila 3. července r. 1905. Hospodářské společenstvo okresu Litomyšl pořádalo v Dubince u Němčic velkou selskou slavnost. Po přednášce jednatele společenstva Bernarda Beniše (t.č. řídícího učitele v Němčicích) o selských bouřích v r.1680 někdo zvolal: "Postavme těm rebelům pomník".

V r.1907 se v tomto duchu koná první "Oslava Lukáše Pakosty". 31. října 1907 byl v Dolním Újezdě ustaven Spolek pro postavení památníku obětem povstání na Litomyšlsku. Prvním předsedou byl zvolen starosta obce Josef Švec (č. 248) a jednatelem učitel František Hendrych. Zakládající obce Dolní Újezd a Němčice přispěly jako první po 50 K, Spořitelní a záložní spolek v Dol. Újezdě 50 K, Dobrovolný sbor hasičů v Dol. Újezdě 100 K, p. Jan Prokop (č. 16) 50 K, Okresní starosta Fr. Dostál z Morašic 50 K, Okresní výbor v Litomyšli 100 K, Hospodářské společenstvo okr. Litomyšle 50 K, Hospodářská beseda v Jarošově 50 K atd.

Mnoho místních občanů i z širokého okolí přispívali až do realizace památníku. Mezi prvními to byli: zemský poslanec za agrární stranu St. Feltl ze Sádku, J. Andrle, vrchní stavební rada v Brně, P. ]osef Vomočil, farář v Nové Pace a další. Střádalo se i na různých spolkových schůzích, slavnostech, honech a zábavách.

V r.1912 byl vyhlášen konkurz. Jednou z podmínek realizace památníku byla postava sedláka v nadživotní velikosti v litomyšlském kroji. Ze tří nabídek méně známých sochařů komise ve složení J. Waincetl, ředitel sochařské školy v Hořicích, prof. Václav Martínek a historik Ant. Tomíček z Litomyšle žádný z podaných návrhů nepřijala. Po delším jednání bylo později rozhodnuto mezi návrhy sochařů Ladislava Šalouna a Jana Štursy. Byl přijat návrh se symbolickou postavou sedláka opírajícího se o kleč rádla a s hlavami popravených na robustním katafalku.

Dle modelu Jana Štursy byly v ateliéru hořické sochařské školy zhotoveny z pískovce jednotlivé části památníku. Práci řídil sochař Otakar Velinský, později mistr dílen Akademie výtvarných umění v Praze. Základní kámen byl položen 25. května a památník byl slavnostně odhalen 19. července v r.1914. Dle zápisů se slavnosti zúčastnilo téměř 20 tisíc lidí. 4 tisíce odznaků bylo rozprodáno již před slavnosti. Z většiny okolních obcí byly vypraveny alegorické vozy s námětem roboty, přástek, obžínek atp. Klub oživení historie obce Dolní Újezd chce v připravovaném Muzeu vesnice i dalším generacím připomínat selské povstání r.1680 trvalou expozicí.