Osada Jiříkov u Dolního Újezda si nedávno připomněl 210. let výročí svého založení. Koncem 18. století dochází k částečnému uvolnění vztahů mezi poddanými a držiteli panství. Doznívají poslední selské bouře. Patentem z r. 1770 je umožněno domkařům a podruhům stavět chalupy na obecních nebo panských pozemcích. Zrušením nevolnictví a tolerančním patentem císaře Josefa II. v r. 1781 se alespoň z části realizují přání poddaných, končí období "temna". Patentem z r. 1782 je zrušena zápověd volného stěhování, volného uzavírání sňatků a volné volby povolání. Tato opatření se promítají do osídlovacího procesu zv. II. kolonizace. Po Mendrice založené po r. 1659 vzniká řada nových vesnic. V r. 1785 vzniká asi 1 km SZ od panského dvora v Dolním Újezdě na panské půdě nová ves. Úředně je nazvaná Georgesdorf, česky Giříkowes později Jiříkov.

Jméno dostává po svém zakladateli hraběti Jiřím Krystianu Valdštejnovi. Několik let po dobu jeho nezletilosti hospodářsky povznesl litomyšlské panství Emanuel Filibert Valdštejnovi. Jiří Valdštejn je držitelem panství od r. 1765 do své smrti v r. 1791. Byl pochován ve Vídni, a proto jeho panování bylo poznamenáno snahami po další germanizaci jazyka. Stal se typickým představitelem ušlechtilosti, ale i rozmarů rokoka. Mezi poddanými byl oblíben a považován za dobrodince.

Jiříkov byl založen převážně na lesní půdě na okraji polí újezdského dvora v lese Lukáč. Ten se prostíral od dnešního Jiříkova k Řikovicím, kde tekl potok téhož jména. Do r. 1848 byl les z větší části vykácen, část zůstala ještě několik let při zadních honech obce Osík.

Zájemci o osídlení, převážně z kolatury újezdské farnosti a okolí, dostali k dispozici 16 měřic převážně lesní půdy, kterou pak přeměňovali v ornou půdu. Jiříkov leží v nadmořské výšce 373- 380 m souběžně s úžlabinami dolce táhnoucího se od lesa Polom k Řikovicím.

V dolním konci vesnice přehrazením a úpravou dna vznikl tzv. "nebeský" rybník Mareček napájený vodou jen za jarního tání, případně podzimních dešťů. Dle tohoto rybníka je osada také někdy přezdívána.

V roce 1880 bydlelo v Jiříkově 228 obyvatel a měl 42 domů.

V roce 1995 bydlelo v Jiříkově 80 obyvatel a měl 33 domů.

V roce 1730 zakládá hrabě František Václav Trautmansdorf, císařský rada a pán na Litomyšli, další osadu na svém panství. Zvolil příhodné místo při SZ hranici katastru újezdského panského dvora "Trautmansdorf". Osada se staví na břehu údolí, které se táhne od lesa Polom ve směru k Říkovicím. Z pramene na konci vsi vtékala voda do říčky Lukáč, tekoucí dnes už jen někdy na jaře a na podzim od jiříkovského rybníku Mareček. Lukáč, také nazývaný říkovický potok, se vlévá u Višňárů do řeky Desné. Osada Václavky leží v nadmořské výšce 367 m. S okolím je zpočátku spojena pouze polními cestami s Jiříkovem, Sečí a Řícovicemi. Noví poddaní z této osady mají sloužit k posílení pracovní síly panského dvora, a to jak na práci na poli, tak i v lese.

Osada dostává původně německý název Wencelsdorf, ten se ale brzy počeštil na Václaves a později Václavky. Je zde vystavěno 13 domínikálních /panských/ chalup. V roce 1737 je zde uváděno 74 českých obyvatel, z toho jedna rodina protestantská. V roce 1806 je zde 66 obyvatel, před r. 1870 přibývá 14. chalupa a je zde 81 obyvatel. Chalupa č. 14 je ale již koncem 19. století převedena pod obec Řffcovice pod č. 43. Od r. 1874 je z Václavek volen "obecní starší", který zastupuje místní obyvatele na obecním úřadě v Dolním Újezdě. Jinak se úřední a společenské záležitosti řeší v hospodě u Šibravů, č.p. 1. Z hlediska geologického zasahují od Václavek k Říkovicím tzv. teplické vrsty křídového útvaru, bohaté na různé zkamenělé živočichy. Z hlediska přirodovědních zajímavostí je zajímavý výskyt mandelinky olivově černé na mátě vodní přiústí potoka Lukáč do Desné. Údolí od Říkovic přes Václavky bylo dle některých badatelských názorů součástí hranice "Hrutovských polí", Za 1, světové války bojoval v italských legiích Josef Vopařil z č. 7 a Jan Klatovský z č. 4 padl na frontě.

V roce 1935 jsou Václavky spojeny novou silnicí s Jiříkovem a přes Lažany s Morašicemi. Společensky se zapojují v sousedním Jiříkově. Po vzniku České republiky se někteří stávají v Jiříkově členy místního odboru Republikánského dorostu, později také Spolku Domovina, Sboru dobrovolných hasičů a divadelních ochotníků. V přípravném výboru hasičského sboru pro Jiříkov a Václavky, byl zvolen Josef Šibrava a František Novák. V prvním výboru tohoto sboru byl v r. 1924 zvolen náměstkem František Flídr z č. 13 a přísedícím výboru Jan Kolčava z č. 12. Na stavbu požární zbrojnice přispělo z Václavek 14 občanů 670 Kčs a odpracovali 4 dny na její stavbě. Z nedávné doby jsou zaznamenány požáry, kde zasahovaly dobrovolné sbory z Dolního Újezda a Jiříkova. V r. 1932 to bylo u Kopeckých č. 2, v r. 1934 u Říhů č. 10 a v r. 1946 u Flídrů č. 3, Párů č.4 a Sejkoru č.5 . Chalupa č. 4 již nebyla obnovena. Koncem II. světové války od r. 1944 vzniká na Litomyšlsku a Poličsku několik partyzánských skupin. Zde nejbližší partyzánská skupina "Stalin" měla hlavní štáb v Seči Vidlaté. Jedna ze základen byla na Václavkách, kde spolupráci a pomoc partyzánům obětovavě zajišťoval František Flídr z č. 13. Koncem války pomáhali i další občané z Václavek uprchlíkům z "trantsportu smrti", zajatcům, kteří byli eskortováni z východní fronty přes Litomyšl dále na západ. Někteří se také zapojili v pomoci sovětské armádě při přípravě a zajišťování chodu sběrného vojenského tábora v lese Polom.

Po druhé světové válce s příchodem kolektivizace zemědělství a vzniku JZD, odchází část obyvatel do měst za lepšími výdělky a pohodlnějším bydlením. Dnes je trvale obydleno 7 stavení, ostatní koupili chalupáři, aby se zde rekreovali od městského ruchu. Oceňují zde především klid, možnost procházek do lesa Polom nebo údolím k Říkovicům a k soutoku řeky Desné a Loučné. V r. 1950 měly Václavky 43 obyvatel ve 12-ti chalupách, v r. 1970 47 obyvatel v 11-ti chalupách, v r. 2000 22 dospělých a dětí v 7 chalupách.

Zbývajících 6 chalup slouží jako rekreační objekty.